Caroni 1989

Cukrovou třtinu si na Trinidad přivezli španělští osadníci kolem roku 1542, ale v té době ji využívali především pro vlastní soukromou potřebu. Teprve v roce 1782 přivezl Francouz St. Hilaire Begorrat na ostrov cukrovou třtinu odrůdy „Otaheite“ a zjistil, že se jí ve zdejších podmínkách náramně daří. V roce 1787 pak Francouz Picot de la Peyrous postavil první cukrovar. Další cukrovary následovaly a cukr se brzy stal na Trinidadu hlavní vývozní surovinou. Na začátku 19. století se zde nacházelo kolem 270 cukrovarů. Jejich počet se pak vlivem racionalizace snížil na zhruba 100 kolem roku 1880. Produkce v té době činila asi 53 000 tun cukru ročně.

I destilerie Caroni původně vznikla jako součást cukrovaru. Uvádí se, že destilerie byla založena v roce 1918, ale zmínky o ní lze dohledat již v novinách „Port of Spain Gazette“ z listopadu roku 1914. Dobové prameny uvádí, že v roce 1918 destilerie používala litinové destilační zařízení. Když britská společnost Tate & Lyle v roce 1936 zakoupila cukrovar i s destilerií, instalovali zde ještě dřevěné destilační zařízení typu „Coffey still“. V roce 1957 přidali jednokolonové destilační zařízení z usedlosti Esperanza Estate pro výrobu rumu s vysokým obsahem esterů. Během roku 1980 pak instalovali čtyřkolonové zařízení pro destilaci neutrálního spiritu. Poslední změnou bylo v roce 1984 nahrazení litinového a dřevěného destilačního zařízení. Nahradili je jedním kotlíkovým a jedním dvoukolonovým destilačním zařízením. Destilerie tak byla vybavena zařízením, které dokázalo vyrábět širokou škálu rumů od velmi lehkých až po velmi těžké. 

Kolem roku 1970 se bohužel naplno projevil úpadek cukrového průmyslu i na Trinidadu a vláda kvůli zachování výroby odkoupila 51 % podíl v Caroni. Zbylých 49 % stále vlastnila společnost Tate & Lyle, která měla na starosti výrobu. Caroni patřila společně s destileriemi Fernandes a Angostura mezi poslední fungující na Trinidadu. Naneštěstí i během dalších let trh s cukrem upadal, a tak byla vláda v roce 1975 nucena převzít kompletní vlastnictví a správu celého podniku. Během stejného roku také změnili název podniku na Caroni (1975) Limited. Ani po dalších 25 let se jim nepodařilo zastavit ztrátovost, a proto se v roce 2000 rozhodli odprodat 49 % podíl. Preferovaným kupujícím byla společnost Angostura, která projevila zájem a podala také nabídku na koupi. Bohužel, z obchodu kvůli sporu (ohledně nominální hodnoty rumu ve skladech) sešlo a podnik v roce 2003 uzavřeli nadobro. Zásoby zrajícího rumu nakonec rozprodali několika zájemcům.

Jednou ze společností, která část zrajících zásob rumu Caroni zakoupila, byla i italská společnost Velier pod vedením proslulého Lucy „Ruruki“ Gargana. Byla to náhoda, která v roce 2004 přivedla Lucu (když pátral po zajímavostech do své knihy o rumech) i do zavřených a chátrajících prostor destilerie, kde ve skladech objevil sudy se zrajícím rumem Caroni (některé zde odpočívaly již od 70. let). Hned od první chvíle byl učarován jejich charakterem a bez váhání jich značné množství koupil. Část nechal na Trinidadu a část převezl do Guyany do DDL a ponechal je zde dále zrát. Od roku 2005 pak začal prodávat první plnění rumu Caroni pod značkou společnosti Velier. Odvážně se tehdy rozhodl plnit rumy v přírodní, neředěné podobě, a především díky tomuto kroku se jeho rumy staly velmi vyhledávanými a reputace značky Caroni tak povstala z popela jako bájný Fénix. No, a zbytek, jak se říká, je již historie. Příběh, který tento rum vypráví, budiž svědectvím, že poctivá řemeslná výroba, tropické podnebí a autentická prezentace můžou být mnohdy silnější než nepřízeň osudu. Pojďte s námi ochutnat rum, jehož jméno se ve světě stalo legendou.